Standa Horák

PF 2012

2011-12-25T03:38:00.000-08:00

Jsou auta a...

2011-10-04T12:39:00.000-07:00

...tříkolky. Rozlišujme to. Auto má 4 kola, minimálně. A už před 60 lety věděli naši konstruktéři Velorexu, že dvě kola mají být vepředu. Proč, to se podívejte. (Nejlepší je konec videa.)

„uPholi“ chtějí svůj les: osud Papoušků kapských v Jižní Africe

2011-09-02T12:32:00.000-07:00

Papoušci mají největší zastoupení v počtu ohrožených druhů v rámci všech druhů ptáků, přičemž více než 90 z 332 uznávaných druhů papoušků na světě hrozí globální vyhynutí. Asi 73 z těchto ohrožených druhů je ohroženo jak ve svém přirozeném prostředí, tak nepříznivosti spousty faktorů, 39 druhů je násilím chytáno a loveno, jejich hnízda jsou pytláky vykrádána k prodeji.

Papoušek kapský (Poicephalus robustus) spadá do skupiny 28 druhů papoušků, na které tyto negativní činitelé působí.

Za posledních 50-100let se populace Papouška kapského hroutí a silně klesá, je proto označován za kriticky ohrožený druh Jižní Afriky se svými 1000-1500 zbývajícími jedinci ve volné přírodě. Papoušek kapský je endemickým druhem Jižní Afriky, jeho postup k vyhynutí je v důsledku pokračující těžby dřeva lesů „mistbelt“, nezákonným chytáním volně žijících jedinců lovených pro obchod a propuknutí závažné ptačí choroby PBFD (virové onemocnění zobáku a peří) u volně žijící populace.

Celý překlad článku, jehož autorem je Dr. Boyes, najdete na stránkách Poicephalus.eu

Bohužel stále aktuální téma...

2011-08-29T13:52:00.000-07:00

Zajimavá historická mapa

2011-08-25T06:50:00.000-07:00

Před časem mi přišel mail se zajímavou adresou - kontaminace.cenia.cz . Po otevření se mi objevila unikátní letecká fotomapa naší republiky z poválečného období. Ostrava je zde zachycena v letech 1949, její okolí mezi lety 1947-1955.

Např. toto je místo (zelený terčík), kde jsem vyrůstal - sídliště Dubina (1949).

Zde je vidět navážení haldy Ema a také prašnost v centru Ostravy (1954).

Google a včely

2011-07-14T05:53:00.001-07:00

V časopise Včelařství jsem se dočetl, že společnost Google loni na jaře umístila ve svém kalifornském sídle 4 včelatva, která se její zaměstnanci zavázali opečovávat. Vedeni odborníkem získali přes 180kg medu! Kromě včelích produktů jsou údajně vděčni i za možnost relaxovat v přírodě. Google hodlá tuto aktivitu podporovat i nadále.
Tak si říkám, že když se dokážou o včely postarat "ajťáci" od Google, proč ne já? :)

Web o afrických papoušcích rodu Poicephalus

2011-06-26T00:06:00.000-07:00

Papoušek senegalský, žlutotemenný (meyeri), konžský, hnědohlavý, červenobřichý a další patří do rodu Poicephalus, nebo-li česky dlouhokřídlí, a jsou spolu s žaky a Agapornisy nejznámějšími papoušky Afriky. Přesto jsme našli na českém internetu jen málo stránek zaměřených čistě a nebo komplexně na dlouhokřídlé.

Informace o nich jsme sbírali na internetu, v časopisech a knihách, i u chovatelů téměř celý rok. To nejpodstatnější jsme ve stručné a hutné podobě umístili na nově vytvořený web zaměřený na chov těchto papoušků jako domácích mazlíčků. Tedy právě na to, co zajímá nás a většinu lidí, kteří si tyto papoušky pořizují domů jako své společníky. Voliérový chov a odchov (rozmnožování) ponecháme zkušeným chovatelům. Tyto stránky mají sloužit jako základ informací o papoušcích a přidružené diskusní fórum má být místem, kde si stávající i budoucí majitelé mohou vyměňovat své zkušenosti, rady aj.

Poicephalus.eu

13. ročník Za východem slunce na Lysou horu

2011-06-24T06:18:00.000-07:00

Letošní ročník nočního výjezdu Lysé hory byl ve své podstatě průlomový. Změna propozic, tedy především místa a času startu, samozřejmě nijak neovlivní to hlavní, kvůli čemu se na vrchol vydáváme, ale i tak jsem čekal nějaké komplikace. Kupodivu nenastaly a jak se zdá, akce proběhla, dalo by se říct, již v zažitých kolejích a naprosté pohodě.

Jak se dalo čekat, mnoho účastníků stejně startovalo z nádraží Frýdku-Místku, jiní si cestu ulehčili tak, že dojeli vozem do Raškovic i blíže. Vlaky ve směru na Frýdlant nad Ostravicí obsazovali také hojně cyklisté. Příjezd k Lysé hoře a samotný výjezd si tedy zvolil každý sám, trasu i čas. Jak se zdá, tato změna nijak neovlivnila atmosféru akce

a neměla ani vliv na lepší počasí :)

To sice bylo k cyklistům teplotami přívětivé, ale samotný východ slunce se nám opět skryl v oblacích, stejně jako loni. To je opravdu smůla, když po zbytek dne bylo slunečno. Jednu nevýhodu „nový systém“ má – nedokážeme určit kolik cyklistů se účastnilo. Pro certifikát o výjezdu si z mnohem většího počtu účastníků přišlo 174 lidí.

Den otevřených dveří ve Vítkovicích

2011-06-23T13:55:00.000-07:00

1. máje vyšlo letos na neděli, ideální den na oslavu svátku práce návštěvou svého pracoviště, a tak jsme s kamarády vyrazili na Den otevřených dveří do společnosti Vítkovice, která každoročně 1. května otevírá své provozy veřejnosti. Ten den jsme stačili projít jen některé provozy, nejvíce jsme se zajímali o Dolní oblast Vítkovic - Vysoké pece. Ty se totiž během tohoto roku změní, údajně k nepoznání. Začala totiž jejich dlouho plánovaná přestavba. Po jejím ukončení by měla Dolní oblast sloužit veřejnosti. Samozřejmě, že od doby ukončení provozu vysokých pecí zmizelo již hodně z celého komplexu. Poslední zbytky se nám podařilo, už se začínající přestavbou, zvěčnit na fotografiích. Celá naše "exkurze" začala v obrovských halách těžké mechaniky, dále přes slévárnu, kovárnu až k vysokým pecím. To nejlepší z fotek najdete ve fotogalerii.

Kniha Milana Bartla: Žako – Papoušek šedý

2011-04-30T09:56:00.000-07:00

Nejen ze zájmu o žaky, ale i kvůli nedostatku česky psané literatury o jiných afrických papoušcích, jsem si pořídil tuto knížku. Žakové obývají stejný kontinent, podobné a mnohdy i stejné oblasti jako papoušci dlouhokřídlí, o které se zajímám a jejichž chování a inteligence bývají přirovnávány právě k žakům (jakožto vzoru inteligentních papoušků). Také jejich tělesná stavba a funkce jsou v podstatě stejné, taktéž stravování, sociální chování atd. Z toho všeho mi vyplynulo, že lze tuto knihu považovat za jakési vodítko při poznávání především potřeb papoušků žijících v domácnosti.

Po jejím přečtení si dovolím napsat, že velkou část obsahu této knihy lze paušalizovat na všechny větší papoušky. Cenné informace především pro začínající chovatele jsou tak trochu skryty v knize o jednom druhu papouška, což je možná škoda. Na druhou stranu knih a časopisů pojednávajících o papoušcích obecně je již dost, a pokud autor věnuje knihu právě žakovi, není co namítat, snad jen doporučit.

Kniha je přehledně rozdělena na tématické celky, ale především dalo by se říct na dvě části. První je voliérový chov a odchov a druhá papoušek jako společník člověka. Kromě témat věnujícím se čistě žakovi jsou zajímavé např.:

- pořízení si papouška – do chovu, jako mazlíčka, u chovatele, na burze, u obchodníka či ve zverimexu; výběr mezi ručně dokrmeným a odchovaným rodiči; čeho si všímat při výběru a co je třeba při samotné koupi; přeprava

- jak se zařídit před příchodem papouška a co je třeba zvážit či brát v potaz; příprava na příchod do rodiny

- venkovní voliéra, pletiva, bidla, budky, krmítka, osvětlení aj.

- klec (podrobně rozebraná – kontrukce, síla a rozteč drátů, materiál, povrchová úprava apod.), vybavení klece, její umístění, hračky, stojany aj.

- strava; rozdělení krmiva, nakličování, vaření, vyráběné směsi pro papoušky, granule; potřebné vitamíny a minerály; nevhodné krmení, škodliviny v potravě

- rizika domácnosti i voliér

- socializace a výchova papouška jako domácího mazlíčka, možné problémy (kousání, vytrhávání peří), psychika papouška

- nemoci a veterinární problematika

- seznam rostlin nevhodných pro papoušky

Dohledat určitou problematiku je snadné díky skvělému zpracování textu a rozsáhlého osmistránkového obsahu knihy. Vše je doplněno o spoustu krásných fotografií. Nakonec autor přidal i několik dojemných příběhů papoušků. Myslím, že kniha nadchne nejen chovatele žaků, ale každého milovníka papoušků. Jako již dříve (níže) zmíněné knihy i tato se věnuje porozumění a potřebám papoušků, jejich psychice.

Pan Bartl, ve snaze pomoci lidem porozumět papouškům a jim samotným tak ulehčit jejich úděl v péči člověka, nezůstal jen u knihy a své zkušenosti z dlouholetého chovu papoušků (nejen žaků) publikuje v odborných časopisech i na svých internetových stránkách, kde provozuje také on-line poradnu.

www.milanbartl.cz

Fauna trhy Ostrava

2011-04-17T11:03:00.000-07:00

Článek z blogu mé přítelkyně:

Ostravané se konečně dočkali své vlastní zvířecí burzy. Na to, jak je toto město velké, mne již delší dobu udivovalo, že nemá svou větší obecnější burzu zvířectva, krmiva a chovného zařízení. Nemůže být samozřejmě zaměřena konkrétně, ale každý si tám to "své" najde, pokud se zdárně protlačí davem zvědavců a nákupčích.

Fauna trhy se konají v areálu výstaviště Černá louka, pavilon A.

Udávaná data burz jsou: 20.3., 17.4., 15.5., 19.6.2011.

Otevření: 8-12hod.

Vstupné: dospělí 30Kč, děti a studenti 15Kč

1. termín - 20. března 2011

Dorazili jsme na místo v 7:45hod. Fronta zvědavých a koupě chtivých lidí sahala v 5ti zástupu až na hlavní parkoviště naproti pavilonu, vedla tedy až k Divadlu loutek! Lidí byla neuvěřitelná spousta. Počasí svým mrazem nepřidávalo na náladě, ale počkat na otevření jsme si museli všichni.

Tento první termín byl poněkud chaotický, jak v organizaci, tak rozprostření stánků a prodejců. Na Fauna burze očekáváte zvířata a chovatelské potřeby, místo toho však odcházíte od pokladny kolem bufetu s klobásami, před výstupem do prvního patra míjíte stánky s domácími knedlíky, korbačíky a lízátky. Horní patro se hemží rozvernými dětmi, které piští, křičí a pobíhají jako urvané z řetězu, jen aby mohly osahat a okoukat veškerá zvířata. Pokud tedy máte zájem o jakýkoliv nákup, k chovateli se musíte probojovat.

Největší zastoupení měli prodejci s rybičkami a teraristikou (ještěrky, pavouci, aj.). Dále zde byli papouškáři - kroužky, sépiové kosti, směsi krmení, voliérky a klece, papoušci - aymary, andulky, amazoňani, žakové, kakaduové, rosely, korely, zebřičky, aj. drobné ptactvo. Dostavili se také pejskaři - krmení, oblečky, literatura, hračky, štěňata (např. pudli, jack russel teriér, jezevčíci). V neposlední řadě také spousta hlodavců a jejich příslušenství, včelařství, suchozemské želvy, aj.

2. termín - 17. dubna 2011

Burza je organizovanější. Stánky s jídlem nacházíte pouze v mezipatře u schodů, nepřekážejí chovatelům v jejich prodeji. Děti dostaly svůj koutek, kde malovali jarní či velikonoční tématiku s tím, že hlavní cenou byla klec s andulkou. Spousta lidí jistě ocenila, že se děti nehemžily pod nohama a nestrkaly ruce do každé klece, terária a akvária za zvířátky :-)

Prodávajících se sešlo mnohem více, rozmanitost zvířat a chovatelských potřeb je bohatá. Z papoušků jsme mohli vidět Papouška senegalského, Papouška meyeri, Papouška konžského, Alexandra velikého, Aratingu sluneční, korely, andulky, aymary, amazoňany, rosely, pyrury, kakariky červenočelé, žaka, zebřičky a chůvičky, aj., dále také domácí slepice, kachny, holubi. Ne všichni byli zdraví a plní síly. To co jsme tam mohli vidět, bylo kolikrát až katastrofální a nelidské - např. Aratinga s vyškubaným břichem a krvavýma nohama; p. konžští, kteří šlapali ve výkalech, plašili se a šlapali tak po sobě, otrhané ocasy a letky, špinavé peří; mláďata aymar, které měly položené hlavičky na zemi a příliš nereagovaly, aj.

Taky je i laikovi jasné, že je něco špatně

Chovatelů s krmivy se sešla pěkná řádka, každý měl velice přátelský a ochotný přístup.

Sešla se zde také spousta štěňat. Mohli jsme vidět malé jorkšírky, šarpeje, různé střapaté směsky, afghánského chrta, barzoje, buldočky, aj. Spousta stánků byla zaměřena na dobroty a krimva pro psy. Nechyběly ani oblečky, botičky, ponožky, kočárky a jiné výstřednosti pro psí miláčky.

Teraristika a akvaristika měly opět bohaté zastoupení. Stánky se hemžily pavouky, ještěrkami, rybami a rybičkami, hady, cvrčky, strašilkami a spoustou dalších. Nechybělo ani chovatelské zařízení a potřeby - lignocel, terária, akvária, vodní rostliny, písek, kameny, dekorace do terárek, aj.

Ocenili jsme vstřícnost a ochotu prodávajících, kteří (i když mají velké fronty čekajících) se vám věnují na 100%, povídají si s vámi, snaží se vyhovět přesně na míru, jejich rady jsou cenné a přímé. S některými chovateli jsme si příjemně popovídali, dostali jsme dokonce i osobní pozvání. Ráda vidím, že se prodávající opravdu vyznají v tom, co prodávají, že vám jen slepě neprodávají výrobky a potřeby stylem "ale jo, to bude dobré, berte to, však je vše stejné". I když jsme měli zájem o nějakou směs krmiva, po popovídání jsme koupili úplně jinou, která by nám měla vyhovovat. Doma se to samozřejmě potvrdilo!

Více informací na: www.faunatrhy.cz

Facebook: www.facebook.com/faunatrhy

Vybrané fotografie z burzy:

Psí doplňky

Alexandři a Rosely

Amazoňani

Suchozemské želvy

Jezevčíci


Jeden z mnoha stánků s krmivem pro papoušky

Za východem slunce na Lysou horu - novinky

2011-04-08T12:18:00.000-07:00

Omlouvám se všem, kteří se již nemohli dočkat zveřejnění termínu nočního výjezdu Lysé hory. Kvůli opravdu velkému počtu účastníků (loni přes 300!), bylo třeba změnit organizaci akce tak, aby bylo možné vše zvládat i ve dvou lidech. Totiž „obsloužit“ každého na startu a potom ještě jednou v cíli, dá zabrat. Navíc vypsat každému z vás diplom zůstalo jen na mé přítelkyni, protože po mě byste to nepřečetli :)

Toto samozřejmě nejsou jediné problémy, které jsem musel řešit a opravdu dlouho jsem váhal, jestli mi to stojí za to. Zájem a pozitivní ohlasy mi dodaly chuť i nadále noční výjezd pořádat, ale s tím, že se hodně věcí musí změnit.
Tedy nakonec, i po debatách s některými účastníky, jsem se rozhodl k razantním krokům, snad k lepšímu pro všechny.

Už kvůli výše uvedenému, a protože ne všichni startují Frýdku-Místku, nebude mít noční výjezd start na pevném místě, každý může přijet odkudkoli, není ani podmínkou výjezd po asfaltové cestě, tady se otevírá široké pole možností dobrodruhům.
Na červené značce platí zákaz cyklistům, ale myslím, že nahoru by tudy stejně nikdo nedojel, snad jen vytlačil :)
Žádné startovné, žádný zápis a tedy taky žádné oplatky a drobnosti v cíli. Kvůli tomuto na akci přece nikdo nejezdí, a tak ušetříme čas i peníze účastníků i spoustu práce a starostí pořadatelů.

Chaty na Lysé hoře budou jako dříve otevřeny od 2 hodiny ranní. Tedy není kam spěchat, každý dle svých možností zváží kolik a odkud vyjede. Nahoře budou nachystány diplomy a razítka, kdo bude mít zájem, může si diplom vypsat a orazit, diplom bude za mírný poplatek.
Diplomy budou k dispozici dvojí, již známý "model" z loňska jen s lehkou úpravou dle vašich připomínek a jeden nový. Přibude i minimálně jedno nové razítko.

A nakonec důležité datum: 10.-11.6. 2011 více na nocnilysa.blogpot.com

Video nejen pro řidiče

2011-01-29T07:35:00.000-08:00

Z polštiny: Kierowco! Nie bądź bezmyślny! - Řidiči! Nebuď bezohledný! (doslova bezmyšlenkovitý)
Jde o obdobu našeho nemyslíš-zaplatíš. Starší, ale hodně povedené video skládající se z klipů Rychlost a bezohlednost, Bez pásů - bez odpuštění, Alkohol, Únava, Bez ostražitosti, Bezohlednost. Myslím, že není třeba více komentovat.

Blog o tetanii

2011-01-12T14:19:00.000-08:00

Tetanii je možné považovat za civilizační chorobu. I když její klasifikace jako nemoci je zatím sporná, mluví se takto o ní. Tato "nemoc" je zatím u nás méně známá, bohužel i mezi lékaři. Její příznaky bývají často zaměňovány s epilepsií nebo roztroušenou sklerózou, které následné vyšetření vyloučí a příznak je poté označen za chvilkovou slabost, nevolnost či nahrazen jiným problémem. O tom, že člověk trpí právě tetanií, se většinou dozví až později, kdy už nejde jen o chvilkovou nevolnost, ale záchvaty a jiné. Pokud člověk pociťuje, že něco není v pořádku a tento stav za nějaký čas sám pomine, není od věci projít si příznaky tetanie.
Procento zjištěných tetaniků se stále zvyšuje, přesto o ní mnoho informací nenajdete. Moje přítelkyně se rozhodla sepsat jí nasbírané vědomosti do blogu:

tetanie.blogspot.com

Jak mohlo vypadat Scirocco III

2011-01-02T12:22:00.000-08:00

Koncept IROC (2006)

Tyto dvě fotky se objevili ještě před konceptem IROC.

Toto už je jiný vůz. Zřejmě jakýsi "přechod" mezi první verzí (výše) a konceptem IROC.

Další fotky jsem našel na internetu, nemám k nim žádné bližší info.

PF 2011

2010-12-22T11:33:00.000-08:00

Veselé Vánoce a fajny novy rok ;)

Scirocco rarity

2010-11-09T12:14:00.000-08:00

Jednička na druhou

2010-11-03T14:38:00.000-07:00

Tuhle automobilovou lahůdku, na základě sériového VW Golf první generace, vyráběla firma Nordstadt, která ji nazvala VW Golf 928.

Není to náhoda, že stejné číselné označení měla ve svém výrobním programu automobilka Porsche. Totiž přávě z modelu Porsche 928 pochází srdce tohoto unikátu - 4,5 litrový osmiválec s výkonem 240 koní a 350 Nm. Na cca tunové auto je to tedy výkon 240 koní na tunu, pro srovnání Porsche 911 Turbo (996) má 420 koní a skoro dvě tuny.

Vůz je rozšířen "jen" o 30 cm, i když se to na první pohled možná nezdá.

Mnoho informací už o tomto unikátu nenajdete, takže koho zajímá více - googlujte a klidně sem pak pisněte, co jste zjistili ;)

Něco málo k pořízení si papouška

2010-10-16T12:12:00.000-07:00

Lidé mají často zkreslené představy o náročnosti chovu papoušků a jejich potřebách. Stává se tak, že se noví majitelé diví, proč se jich papoušek bojí, proč je kouše, často křičí, nebo si dokonce vytrhává peří atd.
Problém bývá v drtivé většině na straně chovatele v jeho neinformovanosti či neznalosti potřeb svého svěřence (např. nutnost strávit s papouškem denně nějaký čas, nutnost pohybu, tzn. nechat papouška denně volně létat apod.), ale také může mít kořeny už v neuváženém výběru druhu i konkrétního kusu.

Náš Papoušek senegalský při volném pobytu v tělocvičně

Je třeba mít na mysli, že je to inteligentní tvor, který si velmi dobře zapamatuje, kdo a jak s ním jedná. Není výjimkou, že se papoušek bojí třeba ruky nebo osob, které mu připomínají nehezkou zkušenost a tuto ztrátu důvěry se už nemusí podařit překonat. Při pořízení si papouška je tedy dobré znát alespoň částečně jeho minulost. Ujišťování prodavače v obchodě, že papoušek si na vás zvykne, přestane kousat apod., není dobrou zárukou.

Vůbec kupovat si v obchodě jakékoli zvíře snad kromě rybiček, křečků apod. bych nedoporučoval, zvláště pak ne takto inteligentní a citlivé tvory jakými jsou papoušci. Nejen proto, že v obchodech je vyšší riziko onemocnění. Jak jsem psal už v článku o teraristice, moje zkušenosti se zverimexy jsou otřesné a to bylo myšleno už tehdy jen na obor teraristiky, ve kterém se trochu vyznám. I takto nenároční živočichové zde neměli dostatečné podmínky a péči (což se není čemu divit, když kolikrát prodávající ani neví, o jaký druh zvířete se jedná!).

Nechat papouška zavřeného v malé kleci, bez možnosti se proletět, po dobu, než si jej někdo koupí, je prostě týrání (a to není jen můj názor, stačí se začíst do literatury). Bohužel naše zákony na toto spíše psychické týrání nemyslí, byť inteligence papoušků je nepopiratelná. Jak vhodně poznamenal ve své knize Miloslav Josefovič: „Kdyby vědecký svět vyšším obratlovcům existenci určité úrovně vědomí přiznal, nastaly by patrně další problémy při ochraně zvířat i s chovem hospodářských zvířat.“

Jenomže to tito obchodníci kolikrát ani neví nebo je jim to jedno. Papoušek je pro ně především jen zboží, které nejčastěji koupí od chovatele či překupníka, mnohdy ještě ve věku nevhodném pro odstavení mláděte od matky. A všem těmhle pak zaplatíte za papouška s nejistou minulostí a zdravím, samozřejmě mnohem vyšší cenu, nezřídka kdy překračující dvojnásobek ceny, za kterou lze pořídit u chovatele.
Mezi těmi je procento takových nečestných obchodníků menší. Solidní chovatel, který nemá zájem jen vydělat, vám o papouškovi rád něco poví, ukáže vám třeba v jakých podmínkách je chován, jeho rodiče, krmení, na které je zvyklý aj.. Papouška vám nechá „osahat“, abyste viděli, je-li krotký, nemá-li nějaké trauma, ukáže vám jeho nohy – jsou jakýmsi indikátorem zdraví papouška apod. Kupní smlouva je samozřejmostí!

Pokud máte dobrý vztah se svým papouškem, dovolí vám i takovéto důvěrnosti

Další podstatnou věcí je jejich správná strava, která má obrovský vliv na zdraví papouška a tím tedy i jeho psychickou pohodu. Zde opět hraje velkou roli neinformovanost. Obecné povědomí o tom, že papoušci se živí jen „nějakými“ semeny a zrním je značně na vině špatného stravování a tedy i špatného zdraví a kratšího života našich opeřených přátel.
Nejen proto, že každý pocházejí z různých části světa, mají druh od druhu jiné nároky na stravování, které jim samozřejmě v domácím chovu značně upravujeme, ne-li měníme. Je třeba si tedy vyhledat správné informace.
Ale nejen to, mnohdy vidím a slýchávám, jak papoušky krmíme „lidskou“ stravou (z ní papouškům škodí vyšší podíl soli). Kdo se o papoušky nezajímá, zřejmě neví, že některé pro nás neškodné potraviny jsou pro papoušky jedovaté, jako např. čokoláda, avokádo, káva, čaj aj..

A to samozřejmě není všechno, problematika chovu papoušků je mnohem složitější téma, které jsem jen nakousl. Možná to někoho udiví, ale i světově uznávaná odbornice na chování papoušků Rosemary Low ve své knize píše: „Mít papouška, je mnohem náročnější, než mít kočku nebo psa.“ Papoušek je jako malé dítě, potřebuje váš čas, vaši péči, lásku a vše vám bezezbytku vrací svou přízní až oddaností.

V debatách o papoušcích mi moje přítelkyně napsala:
„…ale ta péče je fakt důležitá,
někdo řekne: ale známý ho má taky jen v kleci a nic víc nemusí…
Není nic horšího, jako to takhle "bezstarostně" někde vidět a chtít totéž“
Shrnuto a podtrženo, před koupí papouška, je dobré nasbírat o něm co nejvíce informací. Ty základní můžete nalézt v knihách, některé z nich představuji v článku níže.

Knihy o papoušcích

2010-10-13T01:15:00.000-07:00

Snad každý, kdo si chce pořídit nějaké domácí zvíře, si o něm shání informace. Tedy alespoň ti zodpovědnější. Chcete-li si pořídit jako domácího miláčka papouška, mám pro vás pár tipů na užitečnou literaturu.

Články z internetu, brožury i knihy se často omezují na popis jednotlivých druhů, jejich znaků, životního (přírodního) prostředí, potravy, fyziologie,… Jak funguje krevní oběh papoušků, z čeho se skládá jejich peří, čím se živí ve volné přírodě apod. pro nás asi nebudou prvotní důležité informace. Co pro nás (a naše blízké) bude znamenat pořízení si papouška a soužití s ním, co od něj můžeme čekat a na co se připravit, to jsem se dočetl až v knihách, které bych rád doporučil.

Pro představu o složitosti samotných papoušků, jejich pochopení a porozumění jejich potřebám, a to právě v péči člověka, se mi jeví jako ideální kniha Miloslava Josefoviče Papoušek u nás doma. Autor zde popisuje své praktické zkušenosti s několika papoušky. Kniha obsahuje podstatné informace ohledně jejich chování, povahy, potřeb, aj. Dočtete se zde mnohé o jejich „psychice“, inteligenci, různorodosti osobností, ale také o jejich vývoji, anatomii, biologii… Dozvíte se, jak si vybrat papouška (obsahuje také seznam nejběžněji chovaných druhů a jejich stručný popis), co je nutné zvážit před jeho koupí, nároky na prostor a péči, správné krmení, výchova papouška atd.

Kniha klade důraz na spokojenost papouška a dobrý vztah mezi ním a člověkem. Dovolím si tvrdit, že bude jistě dobrým základem pro začínající chovatele, stejně jako inspirace pro ty zkušenější, kteří tak mohou získat slušný rozhled v oblasti ptáků a spoustu praktických zkušeností, o čemž vás jistě přesvědčí třeba kapitoly o vývoji ptáků, jejich šlechtění (barevných mutacích), vědách studujících chování živočichů a jejich osobnostech, které často cituje. Nakonec autor přidal i souhrn nejčastějších nemocí papoušků.

Někdo může namítat, že se autor v knize často opakuje, ale myslím si, že to není na škodu (tím spíše u začínajících chovatelů), některé věci si tak alespoň lépe zapamatujeme. Sám bych doporučil důležité věci si označit, či vypsat (třeba na úvodní stranu) svůj vlastní „podstatný“ obsah. Je to výhodnější, než později zdlouhavě hledat. Škoda jen, že nakladatelství nedalo knize vazbu s pevnými deskami.

Druhá kniha, Papoušek - Inteligentní společník člověka, téhož autora jde věrně ve šlépějích porozumění těmto krásným tvorům. Je, myslím si, stejně vhodná pro začátečníky i již zkušenější chovatele. V některých kapitolách se sobě obě knihy podobají, ale tato vás mnohem více zasvětí do ornitologie i jiných věd, které jsou důležité propochopení chování a projevů papouška a, jak jsem již psal, opakování nám neuškodí. Zde se autor do hloubky zabývá psychikou papoušků.

Dočtete se na co si dát pozor při koupi mláděte (zdravé mládě nejen po fyzické stránce), výběr mezi ručně dokrmeným a odchovaným svými rodiči. Velmi se zabývá vlivem prostředí a podnětů na psychiku a zdravý vývoj nejen mláděte. Tedy tím, co málokdo považuje za podstatné, stojí-li v obchodě se zvířaty, před klecemi plných papoušků, se záměrem koupě.

Autor často prohloubí určitou oblast spíše až do odborné roviny, ale v zápětí vše vysvětlí konkrétním příkladem, zkušeností či přirovnáním. I laik si po přečtení knihy pojaté vcelku odborně, dokáže udělat obrázek o rozmanitosti papouščí mysli. I tato kniha obsahuje seznam některých oblíbených druhů s trochu podrobnějším popisem. Kdo má zájem více poznat papoušky a pochopit co stojí za jejich projevy, nebude, myslím si, touto knihou zklamán.

Jestliže se člověk po přečtení alespoň jedné knihy Miloslava Josefoviče rozhodne si papouška pořídit, jistě ocení další informace o tom, jak správně vychovávat a cvičit papouška. Ty nalezne v knize Grega Glendela Škola pro papoušky. Kromě základního pojednání o papoušcích z hlediska fyziologie, krmení, druhů apod. je to další z knih, které se věnují psychice papoušků.

Jsou zde jednoduše a stručně popsány základní povely (jako třeba u psa), které by měl váš papoušek zvládnout pro oboustranné porozumění a soužití s vámi. Vše je doplněno spoustou fotek. Tuto knihu bych si dovolil označit za nutnost při pořízení si papouška, je zde vše podstatné ve stručné a hutné formě. Kniha je přehledně rozčleněna, má větší písmo a tedy se i dobře čte. Při „práci“ s papouškem je dobré moct do ní nahlížet.

Kdo chce mít se svým papouškem opravdu dobrý vztah a lépe mu porozumět, měl by si přečíst často doporučovanou knihu Proč můj papoušek…? od Rosemary Low, kterou M. Josefovič v prvních dvou představených knihách často cituje. Což, myslím, samo o sobě je zárukou cenných informací od světově uznávané ornitoložky a samozřejmě také chovatelky.

V knize autorka uvádí i odpovědi na dopisy chovatelů, kteří si neví rady s chováním svých papoušků. Celá kniha je pojata jako odpovědi na nejčastější i málo běžné dotazy ohledně psychiky a chování papoušků, a stejně jako předchozí uvedené knihy velmi dbá na přátelský vztah mezi papouškem a jeho opatrovníkem. Zdá se, že kniha je pojata tak, aby radila majitelům papoušků, pokud už nějaký problém s papouškem mají. Určitě je ale lepší těmto problémům předejít a knihu si přečíst ještě před pořízením papouška.

Historie vozu VW Scirocco 1.část

2010-10-10T06:59:00.000-07:00

Stručně a v obrazech o historii ryze sportovních vozů značky Volkswagen

1955-1974 předchůdce VW Scirocco - Volkswagen Karmann-Ghia. Vůz na bázi VW Käfer (brouk) vyráběla ve dvou generacích karosárna Karmann v Osnabrücku.

1974-1981 Scirocco první generace bylo vyvinuto již formou Volkswagen, ale vyráběl ji opět Karmann. Scirocco I sdílí stejnou platformu s Golfem první generace. Základní motor 1.1 50koní, přes 1.5 až po 1.6 110koní (1.7 pro Severní Ameriku).

Interiér vozu vychází původně z Golfu, ale skoro jako vše použité společně na obou vozech i zde byl upraven pro Scirocco.

1982-1992 Scirocco II. Důrazná rekonstrukce vozu po všech stránkách, vůz je delší a nižší, karoserie má stejné prvky jako předchozí generace i stejný rozvor, desing je ale zcela jiný. Krásný! Známější je faceliftovaná verze s oplastováním nárazníků, lemů a podběhů (na posledním obrázku). Jako vrcholové verze se montují se šestnáctiventilovými motory 1.8 16V 139koní, posilovačem řízení, elektricky ovládanými okny, klimatizací či automatickou převodovkou.

1992-1995 krátké období výroby VW Corrado, na dlouho dobu posledního kupé od Volksvagenu, které stejně jako předchozí vozy vyráběla již zmiňovaná karosárna Karmann. Slovo zde dostaly mimo jiné přeplňované osmnáctistovky (kompresor) a také šestiválce VR6 2.9 (2.8 pro Severní Ameriku) s výkonem 160 a 190koní (americká verze 174 koní). Specialitou tohoto auta bylo elektricky ovládané výsuvné zadní křídlo.

Od roku 2008 se již vyrábí třetí generace VW Scirocco, která sleduje všechny moderní trendy a stejně jako její předchůdci nabízí o něco víc než běžné sportovní vozy. Již základní motor udivuje svým výkonem 122 koní, přičemž jeho objem je jen 1.4. Výkonnější varianta tohoto motoru, využívajícího krom jiných i technologii přímého vstřikování paliva a poprvé v sériové výrobě použitou dvoustupňovou kompresi vzduchu (turbodmychadlo a kompresor), dosahuje 160 koní.

Pijme na zdraví

2010-09-28T01:09:00.000-07:00

Na internetu se objevila zajimává zpráva (ne první a jistě ani poslední) – lidé, kteří pijí alkohol, se dožívají vyššího věku! No sláva! Pro nás pijany samozřejmě žádná novinka, ale teď je to potvrzeno i vědecky.

Totiž, tým vědců z Texasské univerzity sledoval po dobu dvaceti let 1824 osob ve věku 55 až 65 let. Během studie zemřelo 69 procent abstinentů, 60 procent pijáků a jen 41 lidí, kteří si občas dají skleničku.
Výsledek je pro abstinenty možná až šokující - nejčastěji umírají lidé, kteří nepijí (bez ohledu na to, zda dříve alkoholu holdovali - vyléčení alkoholici). Těžcí pijani umírají méně a lidé, kteří pijí s mírou, mají největší šanci na dlouhý život.
Mírná konzumace alkoholu, což znamená jedna až tři jednotky alkoholu denně, zdraví prospívá nejvíce. Různé studie podle listu Time Magazine ukazují, že alkohol v přiměřeném množství prospívá srdci, krevnímu oběhu i společenskému životu.

Podle mě se není čemu divit. Jeden příklad - jednou za čas jsem u doktora (už to by mohl být důkaz :D ), o to méně u zubaře a i tam se při nudě v čekárně dočtu, jak alkohol prospívá - který druh alkoholu, čemu a v jakých dávkách. Dokonce i chrupu!
Zapamatoval jsem si, že mé oblíbené červené víno prospívá zubům – napomáhá jejich čištění. Koho zajímá proč, jak a vůbec více informací, zajděte si do Vítkovic-závodní zdravotní středisko, nebo googlujte ;)

Už staří sumeřané popíjeli nápoj podobný dnešnímu pivu, alkohol provází lidstvo již tisíce let, i v říši zvířat se nezřídka objevuje (zne)užívání některých látek nejen alkoholu ze zkvašeného ovoce, ale i rostlinné a živočišné jedy. Je třeba známo, že i včely si občas „vypijí“ a bylo pozorováno, jak je potom ochránci úlu nechtějí omámené pustit dovnitř.
Jistý druh opic využívá jedu mnohonožek jako repelentu potíráním si jím kožichu. Přitom aby mnohonožka jed vyloučila, lehce ji zkousnou a to dělají i pokud už je moskyti neobtěžují zřejmě proto, že jim jed v malých dávkách dělá dobře.

Prostě nejsme v tom sami, nestydme se za to, pijme na zdraví a dlouhý život! ;)

Skončil jsem s teraristikou "ve velkém"

2010-05-26T13:39:00.000-07:00

Ačkoliv nerad, zrušil jsem kompletně celý svůj chov, už kvůli samotným chovancům. V jednom pokoji pro dva lidi prostě nebyl dostatek místa pro umístění tolika terárií. Taky by neměli takové podmínky, v jakých jsem je mohl chovat dříve ve svém bytě - výklenek v chodbě, bez průvanu a vyhřívaný stupačkami ústředního topení.

Vlastně jsem ani takový pro některé "velkochov" nechtěl mít, ale když už mám samičku, a najdu k ní samečka, tak proč na tom něco nevydělat, ať se vrátí aspoň náklady na terária a pod. A najednou mám doma na stovky pavouků, to už pak jde samo :)

Určitě bych do budoucna ještě nějakého toho hada chtěl a snad si i splním tak trochu dětský sen - pořídit si chov suchozemských želv. Na to dříve nebyl a i teď není prostor.

A pár rad pro vás, pokud byste si chtěli pořídit nějakého terarijního živočicha (ale platí to i obecně pro všechny živočichy), dobře si prostudujte, co všechno vyžaduje - co znamená pro vás jeho chov a jaké má chovanec nároky. O sklípkanech, štírech, hadech apod. se sice říká, že téměř nic nepotřebují, ale to je relativní. V porovnání třeba se psem jsou jistě velice nenároční, ale ne úplně "bezúdržboví" (např. někteří zájemci nemají ani ponětí o tom, že plazi potřebují UV světlo, kterého se jim v teráriích nedostane jinak než zářivkou). Na internetu i v literatuře je dnes již dost informací, alespoň těch základních, které postačují pro chov "jen pro potěšení". Koho problematika chovu a odchovu zajímá více, najde si své prameny.

Jen bych na vás chtěl apelovat - nekupujte si nic živého ve zverimexech či obchodech se zvířaty!
Nejen mé zkušenosti s nimi jsou otřesné. Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by měl zkušenosti s chovem tolika druhů živočichů (i v ZOO mají na každý druh svého odborníka), ti pak často trpí v nevhodných podmínkách s nevhodnou nebo i žádnou péčí. Pro tyhle lidi jsou zvířata často jen "zboží" (jsou i případy, kdy neprodají a než je dát pod cenou, raději je nechají usmrtit!). Tolik stručně jen o tom, co tohle znamená pro samotného živočicha.
Pro vás to bude znamenat, že zaplatíte mnohem víc za "něco", co nemá odpovídající "kvalitu", když to podám v řeči těchto obchodníků - často jen překupníků. Oni sami nakupují u chovatelů, které můžete kontaktovat i vy! Na internetu a jinde v inzerci není problém najít chovatele daného druhu, chovnou stanici, specializovanou farmu apod. Pořádají se i burzy, kde máte mnohem větší výběr, přátelštější atmosféru a hlavně úplně jiné ceny! Více se o tom rozepsala moje přítelkyně na svém blogu.

Něco málo fotek.

Kupujete ojetinu? Neplaťte daň!

2010-05-06T07:48:00.000-07:00

Tak „vyčůraní“ češi (nemyslím to ve zlém) nebo chcete-li lidová tvořivost znovu ukázali, že selský rozum je dál, než myšlení politiků. Objevili totiž díru v zákoně, kterou obejdou placení ekologické daně při převodu staršího auta.
Je to nadmíru jednoduché, kupující se domluví s majitelem, aby auto odhlásil do takzvaného polopřevodu na někoho s průkazem ZTP. Invalidé jsou od poplatku osvobozeni a následně si nový majitel auto přihlásí na sebe.
Takže kdo uvažujete o pořízení si staršího auta, máte ideální možnost využít toho, že díky této dani rapidně klesly ceny ojetých aut a vy ji nemusíte platit. Někteří invalidé už jsou si svých výhod vědomi a neváhají je využít ku prospěchu svému i jiných. Dají se najít inzeráty, kde držitelé průkazu ZTP tuto „službu“ nabízejí za menší úplatu.

Na serveru Hybrid.cz si v článku o „ekodani“ položili otázku:
„Krok správným směrem?
Vzhledem k průměrnému stáří vozového parku v České republice, který činí 14,5 roku, bylo jen otázkou času, kdy podobné opatření přijde. Ty nejstarší vozy jsou samozřejmě větší záteží pro životní prostředí, ale v neposlední řadě také neplní dnešní bezpečnostní standardy. Předpis, který vstoupí na Nový rok v platnost, ošetřuje situaci poměrně rozumně. Ten, kdo chce svým starým vozem jezdit nadále, není nijak postižen, znevýhodněn je pouze převod vozů na nové majitele. Poměrně rozumný krok, nemyslíte?“ (převzato ze serveru)

No, já si to teda nemyslím.
1, Daň zatíží opět nejvíce nejchudší obyvatele (Takový důchodce, starší člověk a nezapomínejme na zdravotně postižené a jinak handicapované lidi si potom, co jim „odejde“ jejich starý vůz, budou muset připlatit za novější – dražší, nebo zaplatit vyšší daň, pokud vůz nutně potřebují).

2, Díky dani klesly ceny ojetých aut, což způsobilo širší výběr vozů při koupi, takže jsou ojeté a tedy starší vozy opět více žádané (Což se není čemu divit, já sám neznám mnoho lidí, kteří by si mohli koupit kvalitní nový vůz. Kupovat „laciné“ vozy začínající někde na 140 tisících je přesně podle hesla: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné šmejdy“. Spousta lidí za ty peníze jednoduše sáhne po ojetém voze třeba lepší výbavy, větším voze apod. ) Takže obnova vozového parku nebude tak idylická, jak si mohli mnozí myslet.

3, Dle serveru Hybrid.cz budou prostředky použity na financování Národních programů, ze kterých je možné dostat dotace na solární systémy, tepelná čerpadla a kotle na biomasu. Tady „čuju“ zradu. Kolik těch programů je a jak doopravdy poslouží, nevím. Ale co vím, že solární energie je jeden velký průser. Takže kam (komu) přesně ty peníze půjdou se vlastně ještě ani neví.

Třeba pak stát zase někomu odpustí milionové dluhy a peníze se budou hodit. Tak si prostě říkám, že když vidím jak denně jezdící staré autobusy, náklaďáky a jiná firemní auta „čoudí“, kolik paliva přitom spálí, jestli by nebylo lepší ekodaň zaměřit na bezohledné firmy apod., než tím zase a znovu zatěžovat prostého občana, který si teď musí najít svého invalidu, aby ušetřil. Ale berme to jako dobrou věc, vozový park se pomalu ale jistě obnovuje a takový invalida si touhle daní aspoň přilepší nedaněnou tisícovkou do kapsy za každý přepis :)

Scirocco - německý kult

2010-03-31T11:48:00.000-07:00

Volkswagen Scirocco (čti široko) není tuctový automobil. Spousta lidí o něm ani nikdy neslyšela, nebo neví, jak vypadá a to se vyrábí už od sedmdesátých let minulého století! Až s poslední generací (tedy třetí) se tenhle německý sporťák těší většímu zájmu.

Když se řekne Scirocco, vybavím si předně druhou a donedávna nejznámější generaci vozu (označení MkII), kterou i vlastním a jsem na to patřičně pyšný. Nejen, že se mi líbí jeho vzhled, ale především jsem rád, že vlastním jedno z posledních poctivých aut a také aut, které nejsou „nabity“ elektronikou.

I dnes s přáteli obdivujeme některé konstrukční řešení, technické přednosti, důraz na maximální jednoduchost a kompatibilnost (zaměnitelnost) dílů, kvalitu a použité technologie (vše samozřejmě s ohledem na svou dobu). Tedy vlastnosti, které jsou Volkswagenům vlastní.
Vždy nás pobaví, když slyšíme z fan klubů vozů Peugeot 205, Opel Kadett nebo Honda Civic srovnávání s VW Scirocco. Toto jsou vozy úplně jiné kategorie, jejich konkurent je u Volkswagenu model Golf. Je to jako srovnávat dnešní Audi TT s Oplem Astra :)

Scirocco II je ryze sportovní automobil, má tuhou (tedy i bezpečnou), nízkou a širokou karoserii výrazně klínového tvaru. Některým neznalým připomíná z bočního pohledu starší vozy Ferrari, zvláště pak, má-li červený lak. Pravda, v něčem jsou si vozy podobné a to je výška vozu. Scirocco má výšku 1270 mm. Např. Ferrari 550 Maranello má 1277 mm, zatím nejnižším sériově vyráběným vozem, který se mi podařilo dohledat je Ferrari 355 Spider s výškou 1170 mm. Tedy Scirocco je jen o 10 cm vyšší. Tyto parametry jsou záruka příkladných jízdních vlastností sportovního vozu.

Z dnešního pohledu se nezdají výkony montovaných motorů nijak obdivuhodné, ale vězte, že 95 koní velmi oblíbeného a povedeného motoru 1.8 JH dokáže s cca tunovým autem slušně hýbat. Komu pak nestačí sériový 1.8 16V s téměř 140 koňmi, často sáhne po motoru z modelu Corrado - stejného objemu, avšak s kompresorem, který disponuje 160 koňmi s kroutícím momentem od nízkých otáček. Ano, Scirocco je opravdu slušný základ pro tuning.

Fandové jistě ocení, že se o Scirocco začaly zajímat i modelářské firmy, na internetu se dají sehnat vskutku krásné modely, jako třeba tento, který je věrnou kopií vozu v originálním stavu.

Příběh kamarádova Scira...

Update blogu

2010-02-20T12:30:00.000-08:00

Maličko jsem upravil své blogy. Dostaly jednoduchý vzhled a tmavé pozadí, které je příjemnější pro oči. Přibyly i nové funkce a stránky (O mně,…). Odteď lze komentovat příspěvky, tak doufám, že do nich nebudu muset moc zasahovat.

Protože jsem se přestěhoval a nemám už pro svůj chov sklípkanů tolik prostoru, nebudu už jejich sbírku více rozšiřovat, stejně jako ostatních terarijních chovanců. Ponechal jsem si jen něco ze svých oblíbených druhů a těm se budu snažit věnovat. Tedy není třeba mít pro tenhle koníček vlastní blog jako doposud. Články na něm publikované byly i zde, jen stručnější. Ty jsem tedy doplnil do původních verzí a najdete je pod štítkem Teraristika.

Další (k)rok vpřed

2010-01-28T04:17:00.000-08:00

Česká mountainbiková asociace (ČeMBA) vstupuje do nového roku s významnými úspěchy a změnami. Nejen že tento rok se zřejmě zapíše do dějin české cyklistiky první sezónou, kdy u nás budou mít bajkeři dvě lokality se stezkami jim šitými na míru, na čemž má ČeMBA nemalou zásluhu, ale i samotná organizace doznala významných změn.
Do jejího čela přibyly nové tváře, dříve tříčlenný Výkonný výbor se nyní skládá z pěti členů, kromě jiného se tím samozřejmě posílil demokratický duch organizace. Vznikly první pobočky a byli jmenováni krajští zástupci.
ČeMBA, která sdružuje bajkery rozeseté po celé naší zemi, tak má oficální zastoupení v osmi krajích České republiky, mezi ně patří i Moravskoslezský kraj, pro který jsem byl jmenován zástupcem.
ČeMBA nadále udržuje dobré vztahy se svými sesterskými organizacemi (např. slovenská SloMBA) a vyvíjí i mezinárodní činnost (IMBA Europe). Držte nám palce a pokud vám není lhostejná budoucnost bajkování u nás, přidejte se!

Kalendář Czech Trails 2010

2010-01-25T12:33:00.000-08:00

Nový český kalendář s fotkami ze dvou nově vznikajících bajkových lokalit v Jizerských a Rychlebských horách vydává Česká mountainbiková asociace ve spolupráci se sdružením Rychlebské stezky. Koupí tohoto kalendáře podpoříte fungování a rozvoj těchto lokalit a cena není nijak závratná - 120 Kč.
Více zde.

PF 2010

2009-12-24T07:03:00.000-08:00

Pánové, buďme zdraví

2009-12-16T12:15:00.000-08:00

Včera vyšel na serveru Novinky.cz zajimavý článek s názvem Pravidelný sex je pro zdraví muže nezbytný. Myslím, že by bylo škoda, kdyby někde zapadl, proto si neodpustím a vkládám ho i sem.

Sex je pro mužské tělo nezbytný. Podle vědců by se pánové měli věnovat bezpečným sexuálním praktikám velmi pravidelně. Pokud totiž svůj pohlavní orgán pravidelně a často nepoužívají, hrozí jim v pozdějším věku jeho zmenšení a především porucha erekce. Zároveň je pro ně sex nejlepší prevencí rakoviny, psychických poruch a posiluje imunitu.

„Dobře známé stereotypní rčení říká, že muži nepotřebují zrovna moc důvodů, proč mít sex. Ale je dobré si uvědomit, že pravidelný sexuální život není důležitý jen pro rekreační účely, dobré sexuální zdraví je totiž u muže důležité pro celkové fyzické, psychické a emocionální zdraví,“ uvedl doktor Barry Buffman z Boston Medical Group.
Pravidelné sexuální aktivity jsou důležité pro zdraví penisu, pánové, kteří svůj úd zanedbávají, se pak nemohou divit, že je po padesátce přestane poslouchat. Hrozí nejen atrofie neboli zakrnění, ale především impotence. Doporučuje se proto soulož či masturbace minimálně třikrát týdně.

Z pravidelné ejakulace prosperuje také prostata, u mužů, kteří ejakulují pětkrát týdně je riziko rakoviny prostaty minimálně o třetinu nižší.
Pravidelný sex je také důležitý pro srdce a cévy, spaluje se při něm hodně kalorií a celkově aktivní sex vydá jako aerobní cvičení.
Při sexu také dochází k posilování, při souloži a orgasmu se produkuje do těla více testosteronu, který posiluje kosti a svaly.

Kardiovaskulární systém zlobí podle australské studie především ty muže, kteří sex zanedbávají a žijí nezdravě. Naopak ti, kteří mají kvalitní, častý a pravidelný pohlavní život, onemocní ve vyšším věku chorobami srdce a cév jen zřídka.
Sex navíc působí blahodárně na mužskou psychiku, snižuje účinky stresu a pomáhá předcházet depresím. Zároveň velmi výrazně posiluje imunitu, což je právě v období chřipek velmi výhodné.
Sexualita je pro muže důležitá také z hlediska psychologie vztahů, před orgasmem se totiž do těla vylučuje hormon oxytocin, který u mužů posiluje pouto k protějšku. Některým lidem může pomoci i na migrénu či bolest kloubů.
Muži po sexu nebo při pravidelných sexuálních aktivitách také mnohem lépe spí. Naopak nekvalitní sex se přímo odráží v nespavosti, podrážděnosti a následně psychických poruchách.
„Penis u mužů slouží jako barometr zdraví, odkazuje na to, co se děje ve zbytku těla,“ dodává doktor Buffman.

Jednoduše pomoct

2009-12-14T13:47:00.000-08:00

Před měsícem jsem vstoupil do Českého národního registru dárců (kostní) dřeně (ČNRDD). Nic kromě jízdenky, trochy času a dvou ampulí krve mě to nestálo. A můžu tak pomoct zachránit někomu život. Jde to snad i jednodušeji?
Spousta lidí žije v domnění, že darovat kostní dřeň lze jen operací a odběrem samotné kostní tkáně. I já jsem si to myslel. Až díky kamarádce, která sama čeká na vhodného dárce, jsem se o to začal zajímat více a zjistil, že odběr kostní dřeně, přesně základu pro její tvorbu, lze provést i z krve.

Zvažte prosím taky možnost nezávazného přihlášení se do registru. Důvody k zamyšlení a odpovědi na některé své otázky najdete na na stránkách registru nebo zde.

Předběžná přihláška

Bajkové destinace i u nás

2009-11-06T11:40:00.000-08:00

Ježdění na horských kolech - bajkování - má v naší republice trochu svéráznou podobu. Buďto se "taháte" po širokých cestách nebo jste odkázaní na trasy KČT, které jsou někdy překrásné, jindy zcela nesjízdné. Na našich horách není problém narazit na hliněné, štěrkové, asfaltové cesty, dokonce i sypanou strusku. Legislativa, která nemluví moc jasně a kterou jen málokdo bere vůbec na vědomí, svádí k tomu myslet si, že jezdit se dá jen po oněch širokých cestách. Připočteme-li k tomu trochu opožděnější vývoj terénní cyklistiky u nás způsobené zavřenými hranicemi (Horské kolo slavilo 30 let své existence, u nás ho známe teprve asi 15 let.), není divu, že horské kola si češi zvykli využívat i mimo jejich hlavní určení, tedy jízdu terénem a někteří i to nazývají bajkováním.

Jinou filozofii ježdění na horském kole propaguje Česká mountainbiková asociace (ČeMBA). Více než před rokem postavila první modelový úsek stezky pro horská kola, tzv. singltreku (více níže nebo zde). Začátkem listopadu ve spolupráci s Lesy ČR a Svazkem obcí Smrk otevřela první síť těchto stezek. Chcete-li vědět více, přečtěte si článek o projektu i s fotografiemi nebo reportáž ze slavnostního otevření stezek. Oficiální stránky: www.singltrekpodsmrkem.cz

Obdobnou myšlenkou se řídí i sdružení Rychlebské stezky, jenž na svém projektu obnovy starých zapomenutých lesních cest a chodníků úzce spolupracovalo právě s Českou mountainbikovou asociací. Stezky v Rychlebských horách byly věřenosti otevřeny už letos v září.

Text neřekne mnoho, fotka více, ale videa z daných oblastí vám přiblíží ještě lépe, o co vlastně jde:

Video ze Singltreku pod Smrkem
Video z Rychlebských stezek

"Moje" cykloakce

2009-11-02T11:02:00.000-08:00

Jak už je zvykem, v tuto dobu většina cyklistů hodnotí již končící sezónu. Já sice jezdím na kole celoročně, ale malé shrnutí léta a akcí s ním spojených může třeba někoho inspirovat.
Státního svátku na začátku května jsme s bratrem a přáteli využili k poznání regionu Osoblažska, který se hrdě prezentuje jako cyklistický ráj. Ano, cykloturisté si zde přijdou na své – nádherné kopečky nekonečných polí a luk, silnice s nízkým provozem, spousta zajímavostí propojených dobře značenými trasami, to vše korunuje úzkorozchodná trať místní železnice. Jen lesů a těch lesních cestiček mi tu trochu scházelo, ale místní jistě mají své traily, které jsme za ty tři dny nenašli.

Sice ne na kole, ale jako pořadatel za volantem jsem pomáhal při nočním výjezdu Za východem slunce na Lysou horu.
Už na začátku roku jsme s přáteli z ČeMBy připravovali na srpen víkendovou akci – Adventure ČeMBA víkend v Beskydech. Ještě než se do Gorolska sjeli bajkeři a bajkerky z různých koutů naší země, aby si tu 4 dny užívali přírody a ježdění, jeli jsme s kamarády projet a najít ty nejlepší trasy – reportáž z našeho dvoudenního putování česko-polsko-slovenským pomezím i s fotogalerií najdete zde.
V září na den bez aut jsem pomáhal Ostravským kolařům s cyklojízdou městem, kde se sešel rekordní počet cyklistů.

foto Lukabike

Jak je to s jedovatostí sklípkanů

2009-06-01T04:34:00.001-07:00

Mnoho lidí má díky televizi velmi zkreslené představy o sklípkanech a o nebezpečí, které pro člověka představují. Žádný sklípkan nemá nejmenší zájem na tom, vyhledávat lidi a zabíjet je svým smrtelným kousnutím, jak můžeme vidět v různých hororových filmech. Sklípkani jsou vesměs velmi plaší živočichové a člověku se volné přírodě vyhýbají stejně jako v domácím chovu. Což je zřejmé už jen z toho, že sklípkani jsou samotáři a jejich potravou je převážně hmyz a drobní živočichové.

Sklípkani stejně jako všichni pavouci (tedy i ti žijící na území ČR) mají jed. Jejich jedové zuby jim nelze odstranit, jak se někteří mylně domnívají. Ovšem jejich jedovatost je často přeceňována nebo naopak podceňována. Dosud nevím o případu, kdy by sklípkaní kousnutí mělo za následek smrt. Snad žádný sklípkan nemá tak prudký jed, aby dokázal usmrtit zdravého dospělého člověka. Na druhou stranu to ovšem neznamená, že nemůže způsobit vážné problémy (např. trvalé poškození jater).

Setkávám se často i s opačným přístupem:“sklípkaní kousnutí je asi jako žihadlo od včely“. Ano jsou druhy sklípkanů, jejichž jed někteří přirovnávají účinkem ke včelímu jedu. Zde je třeba si uvědomit, že i včelí bodnutí dělá některým lidem obrovské potíže. Sklípkan ale na rozdíl od včely nemá jedno žihadlo, ale dva zuby o velikosti okolo jednoho centimetru! To znamená, že i bez jedu bude jeho kousnutí bolestivé.

Z těchto důvodů radím všem, kteří o pořízení si sklípkanů uvažují, že je lepší pořizovat si je za účelem pozorování, ne hraní si s nimi. Je sice mnoho tzv. „mírných“ sklípkanů, kteří mají „slabý“ jed a lze je brát do ruky, ale je třeba mít na mysli, že sklípkan stejně jako každé zvíře může jednou kousnout. Napadá mě přirovnání s hady - nejvíce úmrtí způsobených chovanými hady nebylo od jedovatých hadů, ale od škrtičů, s nimiž lidé manipulují častěji právě proto, „že se jich nemusejí bát“.

Sbohem Šmoulo

2009-04-29T08:06:00.000-07:00

Loni v létě jsem si pořídil nového miláčka, vcelku zachovalý VW Scirocco v jasně modré barvě, podle které dostal od mých kamarádů vcelku jasné jméno Šmoula. Užili jsme si spolu léto, dokonce jsme navštívili hlavní sraz sezóny těchto automobilů a ještě jeden sraz VW klubu. Autíčko posloužilo, za odměnu dostalo nové brzdy a trochu se na něm zapracovalo, doladily se mouchy.
Ke konci léta se "ztratilo" z místa, kde jsem ho zaparkoval...měl jsem ho sotva dva měsíce.
Kamarádi mě utěšovali, že se najde. Po více jak půl roce říkám: "Sbohem Šmoulo..."

/Scirocco sraz Jedovnice 2008 (letiště Vyškov), Šmoula (Scirocco MkII) vedle Speedova Bobeše (Scirocco MkI)/

Bobři na Bečvě

2009-01-30T08:52:00.000-08:00

Od roku 2001 se už několikrát objevily zprávy o Bobrech viděných podél řeky Bečvy. Tito kriticky ohrožení hlodavci byli jen zřídka kdy viděni. Podle ohryzených stromů nebylo možné o nich zjistit více. Nikdo nevěděl, jedná-li se o zatoulané exempláře nebo celou skupinu.
Poslední zprávy hovoří o Bobrech, kteří se usídlili až na horním toku řeky Bečvy. Informovala o tom i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

O stezkách a jejich údržbě

2009-01-29T09:23:00.000-08:00

Lesní pěšinky, chodníčky na loukách, klikaté horské stezky - všichni je známe. Chodíme po nich. Zajímali jste se ale někdy o některou z nich třeba ve vašem okolí? Málokdo ví, že ne všechny se jen tak vyšlapaly nebo jsou pozůstatkem třeba po těžbě dřeva apod.
Možná jste už někdy slyšeli o starých loveckých chodnících. Ty byly budovány pro potřeby lovců, kteří se díky nim mohli pohybovat ve svazích hor po téměř vymeteném chodníčku s mírným stoupáním prostém jakýchkoli překážek (balvanů, kořenů…). To vše, aby se nezadýchali, nemuseli se dívat kam šlapou a mohli mířit i za chůze.

/Zřejmě lovecký chodník na Ondřejníku - Beskydy/

Stejně jako lovecké chodníky se v přírodě záměrně staví i rekreační chodníky. V minulých dvou stoletích stavěl a udržoval na našem území tyto chodníky (stezky) především Klub německých turistů. KČT v jeho odkazu dnes už nepokračuje, stezky pouze vyznačuje a ty pak samozřejmě chátrají.

/Jasně patrná opěrná zídka z kamení tzv. suchá stavba je vidět jen z protisvahu. Pohybujete-li se po stezce, připadá vám, že stezka tudy vedla odjakživa, bez lidského přičinění. Přírodní rezervace Zábělá u Plzně/

Jak vlastně a proč je vůbec udržovat? Možná vám připadá, že cestičky zřejmě nikdo neudržuje a není to ani třeba. Není tomu tak. I asfaltové cesty, i když jsou stavěny pro provoz různě těžkých vozidel, je nutné udržovat. Dokonce stejně jako lesní pěšiny mohou zarůst, pokud nebudou využívány.
A jsme u toho – cesty se udržují jejich užíváním. Právě tím, že po nich chodíme nebo jezdíme, nedovolujeme flóře, aby se zde ujala. Jde tedy o samotné těleso stezky, které se takto více méně udržuje. Jenomže stezka není jen „placka na zemi“, ale prostor o který se doslova vede boj s okolní flórou.
Kdo se postará o větve keřů a stromů? Jednoduše každý, komu při jeho výletu větvička vadí, ji ulomí. Tímto způsobem se alespoň minimálně udržují stezky, které nám tu zanechali naši předkové. Takto „upravené“ stezky pak mohou postačit pro turistiku, alespoň tu pěší.

/Další důkaz stavby stezky - za cyklistou můžete vidět, že svah zde nepokračuje plynule ve svém sklonu/

/Pohled z cyklistovy strany - stezka je po celé délce zaříznuta do svahu. Opět Přírodní rezervace Zábělá/

Cyklista potřebuje větší prostor. Potřebuje vidět dostatečně před sebe. Nepříjemné šlehání větví ubírá na bezpečnosti jízdy. Také to, co dokáže člověk překročit nebo přejít, nemusí turista na kole projet.
Jak by tedy měli vypadat stezky přívětivé cyklistům a jak je udržovat? Z výše uvedeného vyplývá, že stezka by měla být užívaná, v opačném případě ji budete udržovat sami bez pomoci cizích podrážek a plášťů, což je o mnoho těžší a pokud se stezka "neuchytí" (nebude využívána), snad i zbytečné. Je třeba si dobře vybrat stezku nebo i jen její část ve svém okolí, abyste údržbu mohli provádět pravidelně, cca co 3 měsíce. U nás jsme zvolili pěšími i cyklisty často využívané pěšinky podél řek a i na těch se může člověk udřít.

/Při odstraňování větrem zlomené větve/

Než začneme s "prosekáváním" stezky je dobré těleso stezky vyčistit - odstranit volné kameny, větve a jiné překážky a upravit - silné obnažené kořeny je lepší obložit kameny a zasypat hlínou, lépe jemným štěrkem, velké díry zasypat. Někdy je nutné stezku přetrasovat nebo upravit podle metodiky, kterou popisuje Tomáš Kvasnička ve své publikaci Singltrek – Rekreační stezky pro terénní cyklistiku (najdete zde).

Úzké místa je třeba rozšířit, cyklista by měl vidět před sebe i do zatáčky. „Koridor“ pro jednoho cyklistu by měl mít šířku alespoň roztažených paží, přitom samotné těleso stezky může mít třeba jen 30 až 50cm. V tomto koridoru by neměly být žádné větve ani vysoká tráva, ostružiní apod.
A co k tomu potřebujete? Používáme nejčastěji nářadí, které lze vozit v batohu, tedy ruční pilku, mačetu, modifikaci japonské ruční kosy (Kama) a je-li třeba upravit stezku pak Švarcovu motyčku – skvělý multifunkční nástroj umožňující snadné a rychlé modelování stezky. Někdy se hodí i „vojenská“ skládací lopatka. Na netradiční Kamu si člověk musí zvyknout, pak se z ní stává neocenitelný pomocník, který zastane i práci mačety. Je ale třeba mít na mysli, že čím účinnější nářadí, tím více nebezpečné svému uživateli.

/Kosy, kterými useknete i větve/

foto Roman Švarc

Praktické je i vzít si s sebou igelitovou tašku…na odpadky. Údržba stezek samozřejmě neznamená, že od teď už nevyjedete „bez vercajku“ a prosekáte každou cestičku, kudy pojedete. Jak je již zde napsáno, ne všude by to mělo smysl. Také to neznamená, že jinak se přičinit nelze. Každý může sem tam odhodit z cesty volný kámen, spadlou větev nebo sebrat nějaký papír, PET-láhev apod., batoh vozíme přece skoro vždy.
Je to jen o přístupu každého z nás – přístupu ke svému koníčku, k oblíbené cestě, stezce, lesu a přírodě vůbec, ale i k lidem.

/Švarcova motyčka nebo chcete-li "motyčko-sekyra"/

foto Roman Švarc

Odchov sklípkana A. versicolor

2008-12-18T10:55:00.000-08:00

Avicularia versicolor je jihoamerický sklípkan obývající deštné pralesy převážně Martiniku. Tohoto sklípkana označujeme jako „stromového“, podle nejčastějšího místa výskytu. Samice tohoto druhu dorůstají délky až 6 cm (v těle, tedy bez nohou). Jeho dlouhé husté chloupky jsou zbarveny dočervena s tmavým černofialovým podkladem a kovově se lesknoucím „krunýřkem“(karapaxem) v odstínu světle zelené barvy. Mláďata obývající jiné patro pralesa mají tyrkysově modré zbarvení s výrazně světlejšími „oky“ na zadečku. Právě díky oněm pestrým barvám a pozdějšímu „přebarvování“ patří tento druh mezi nejpestřejší sklípkany.
Tento sklípkan podobně jako téměř všichni rodu Avicularia je považován za mírného, spíše plachého. Brání se útěkem a vystřelováním výkalů, kousnutí nebylo doposud popsáno.

Letos v létě se mi podařilo úspěšně odchovat mláďata A. versicolor. Samici, kterou jsem měl od malého mláděte, jsem měl vždy ve větším teráriu s podstavou 30x20 cm a výškou 40cm. V teráriu nechyběl úkryt v podobě stromové kůry a minimálně jedna rostlinka nejen pro lepší udržení vyšší vlhkosti. Terárium bylo v chladných měsících vytápěno 15W žárovkou instalovanou uvnitř kvůli chladnějšímu bytu. První „snůška“ (před rokem) čítala téměř 180 malých jasně modrých pavoučích „miminek“. Po přestěhování se do vlastního bytu jsem ještě nestačil zapojit vytápění,samici to ale nebránilo v tom, aby upředla kokon.

Zajímavé bylo její chování po prvním páření. O tomto druhu je známo, že samice nejsou vůči samcům nijak agresivní. Pro jistotu jsem koupil ještě jednoho samce, který se ovšem i po několikatýdenním soužití k páření neměl. V jiném rohu terária si udělal hnízdo, ze kterého nevylézal. Několikrát jsem jej tedy nahnal směrem k úkrytu samice. Samec prozkoumal okolí a někdy se dostal až k samici, "bubnování"(signály samce) jsem u stromových sklípkanů nikdy neviděl, samice vždy ochotně a klidně přijímala společnost. Udivily mě proto u tohoto mírného druhu výpady samice proti samci podobné jako při lovu. Nakonec i mým přičiněním samice samce sežrala. Zajímavý fakt jsem zkusil ověřit přestěhováním ještě nedospělého samce, kterého po pár dnech opět pojala za potravu, tehdy už bez mého přičinění. Přitom nedostatkem potravy zdaleka netrpěla.

foto Honza Kočík

Možná i tyto okolnosti a zřejmě dobré podmínky (kokon jsem samici neodebíral, nerušil ji a udržoval vysokou vlhkost a zajišťoval stálou možnost se napít) přispěly k tomu, že u druhého kokonu jsem napočítal 217 mláďat, nenašel jsem v jeho zbytcích žádné mrtvé mláďata ani neoplodněná vajíčka.
To se může povést každému, řeknete si, jenže mi už se to povedlo podruhé a nejen to, že jich bylo dohromady 217 kousků, mi dělá radost. O versicolorkách se totiž říká, že mají vyšší úmrtnost. Moje mláďata se mají čile k světu a doteď jsem z cca 100ks, které mi doma zbyly, napočítal ani ne 10 uhynulých, což je velmi slušné.

Osobní Tatry znovu do výroby

2008-06-30T08:49:00.000-07:00

Kopřivnická automobilka Tatra hodlá vyrábět osobní auta ve stylu retro. Generální ředitel společnosti Ronald Adams prohlásil: "Ano, uvažujeme o výrobě osobního auta. Všechno musíme ještě propočítat a připravit, ale máme tolik požadavků od Tatra klubů z celého světa, že to nelze přehlédnout." Tatra chce s výrobou začít možná už v roce 2009.

Bude se jednat o kusovou výrobu, firma totiž registruje zájem o přibližně stovku takových vozů ve Spojených státech. Auta by měla být ve stylu retro s původní karoserií a interiérem. "Bude to muset stát na podvozku nějakého výrobce, jako jsou třeba Ford, Škoda nebo Subaru. Tedy někoho, kdo se může pak i postarat o servis," řekl Adams.

Právě teď probíhá hlasování, ze kterého vyjdou favorité na výrobu. Více informací naleznete na www.tatra.cz

ČeMBA oslavila 1. narozeniny

2008-05-21T11:24:00.000-07:00

O vzniku České Mountaibikové Asociace se na internetu dlouhou dobu mluvilo, než ji Tomáš Kvasnička začal spolu s programem o terénní cyklistice na cyklo-konferenci ve Velkých Karlovicích připravovat. Měl totiž pocit, ze přehlížení našeho koníčku nabírá na intenzitě a že už není možné dále mlčet.

První důležité datum je 29.3.2007, kdy byly ministerstvem schváleny stanovy sdružení. Nic už tedy nebránilo tomu, svolat zakládající schůzi. Ta byla svolána při příležitosti konání konference Národní strategie cyklistické dopravy v ČR, důležité to akci, kde se poprvé, právě díky Tomášovi, představila terénní cyklistika našim zastupitelům a úředníkům.
Vychází první série publikací „Singltrek-Rekreační stezky pro terénní cyklistiku“ a „Terénní cyklistika“, které dostávají všichni účastníci konference. Tomáš sem pozval svého přítele Dafydda Davise, aby mu pomohl vysvětlit, potřeby terénních cyklistů a také jak funguje bajkování ve Walesu i jinde.

Zakládající schůze je naplánována na 19.5.2007, tento den večer oficiálně vzniká ČeMBA.

Co se stihlo ještě před oficiálním založením sdružení?

ČeMBA se stala členem pracovní skupiny Národního lesnického programu, strategického vládního dokumentu, jenž formuluje principy lesnické politiky budoucích dekád. ČeMBA je jedinou organizací, která v pracovní skupině hájí zájmy aktivní lesní rekrace.
Účastní se jednání o plánované cyklostezce Jizera a poprvé tak lobuje za přihlédnutí k MTB.
Oslovuje Klub českých turistů jako potenciálního partnera a upozorňuje KČT na tvorbu Národního lesnického programu. (KČT později ve svém dopise adresovaném ČeMBě píše, že bude podporovat tvorbu Singltreků.)
Tomáš Kvasnička se na pozvání časopisu Velo jako zástupce ČeMBy účastní Velo Campu, kde šíří naši filozofii.

/Jedna z prvních společných vyjížďěk čembistů - Javorníky 18.5.2007; zleva: Tomáš Mifek, já, Luboš Sušila, Ondra Michník, Tomáš Kvasnička a Petr Slavík/
foto Tomáš Kvasnička

25.05. na pracovním jednání k přípravě Národního lesnického programu hájí ČeMBA lesní rekreaci.
7.6. se ČeMBA účastní 10. sněmu lesníků.

V červnu pak odletěl Tomáš Kvasnička na zkušenou do Spojených států, kde dva měsíce nejen bajkoval, pracoval, ale hlavně učil se a poznával, jak pracuje IMBA (International Mountain Bicycling Association). Odtud se snaží pomáhat slovenským bajkerům, proti schválení velmi omezujícího zákona.

20.6. ČeMBA vydává oficiální stanovisko k novele diskriminačního zákona a zároveň vyzývá všechny bajkery, aby psali dopisy a maily prezidentovi SR.

22.6. je spuštěna mailová konference ČeMBA_fon – první komunikační médium sdružení.

9.7. výkonný prezident IMBA Mike Van Abel na popud ČeMBy napsal dopis prezidentovi Slovenska.
16.7. Slovenská odnož ČeMBy a IMBA odevzdaly prezidentské kanceláři své odborné analýzy. (Přes všechnu snahu je od 1.9. 2007 bajkování na Slovensku přestupkem)

4.8. první ČeMBArbeit na Palkovických Hůrkách, první pokus o první Singltrek v ČR
6.9. Tomáš Kvasnička se vrací ze stáže v USA, čeká ho putování po celé republice, spousta práce a také shlédnutí výsledku prací na Palkovických Hůrkách, kde se při té příležitosti konal člensky nejpočetnější ČeMBArbeit.
3.10. ČeMBA jedná se zástupci města Frýdek-Místek o palkovickém trejlu.

12.-14.10. První zoubky - ČeMBA víkend ve Velkých Karlovicích (sdružení má půl roku)

O víkendu 26.-28.10. navštívil Tomáš Kvasnička sněm a konferenci britské IMBy.
8.–11.11. ČeMBA se představuje na veletrhu Sportlife a při té příležitosti představuje své zbrusu nové tričko „Make love not asphalt!“

Koncem listopadu si ČeMBA stěžuje podniku Lesy ČR na reklamu o používání cyklostezek. V té době již její aktivní členové lobují za naši věc, komentují články v médiích, jednají s obcemi a kraji, probíhají další údržby stezek, vychází rozhovory s předsedou sdružení a ČeMBA se vůbec těší zájmu veřejnosti.

4.12. 2007 je další důležité datum, kdy sdružení získává strategického partnera, jímž je MERIDA.
29.1. 2008 se konala přednáška ČeMBy na Střední lesnické škole v Hranicích.
Začátkem února vychází publikace Hanky Hermové – Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení.

20.2. posílá Tomáš Kvasnička otevřený dopis primátorce Frýdku-Místku v němž vyjadřuje nespokojenost se zničením stezky v Palkovických Hůrkách. Rozjíždí se blog Mrtvá stezka a zatím největší protestní kampaň sdružení.

6.3. zástupci ČeMBy diskutovali na semináři o cyklostezkách v Pražském veletržním areálu Letňany.
19.3. proběhl odborný seminář o rekreačních stezkách v Informačním středisku v Lázních Libverda. Za ČeMBu se zúčastnil i Dafydd Davis.
7.-9.4. se Tomáš Kvasnička a Hanka Hermová účastní konference o globalizaci a udržitelném rozvoji v horských regionech pořádané v rakouském Innsbrucku.

V pátek 17.4. ráno zpřístupnil Petr Slavík první výzkum názorů našich členů. Kvóta 100 dotazníků byla naplněna během několika hodin. Ve stejný den odpoledne vyjíždí výprava ČeMBy do Žitavských hor na akci Saské pobočky naší německé sesterské organizace DIMB.

22.4. jsme si na městském úřadě vyzvedli lejstro dávající ČeMBě svolení postavit modelovou přírodě blízkou stezku v Jabloneckých Břízkách.
1.-4.5. 2008 kopeme náš první singl… jabloneckysingl.cemba.info

19.5. má Česká Mountainbiková Asociace 1 rok!
Jezte, pijte, bajkujte!

Jak se staví sen

2008-05-15T11:02:00.000-07:00

Všechno to začalo k mému údivu trochu neobvykle, opačně než jsme byli zatím zvyklí. Naše zkušenosti do té doby byly úplně jiné, všude jako by jsme jen otravovali a vnucovali něco, o co není zájem - jaké jiné lepší stezky?
Nečekaně nás oslovili jablonečtí lesníci a tím, že chtějí, aby jsme jim v lese postavili Singltrek. Pro nás, co jsme se pokoušeli o něco podobného v Palkovických Hůrkách, to bylo k neuvěření. Nás se naše radnice snaží vyhánět, pro lesníky jsme málem škodná a tady najednou přijdou sami lesníci! Šance, kterou jsme nemohli propásnout a přes různé komplikace jsme se konečně dostali k tomu, abychom mohli prezentovat, jak vlastně Singltrek vypadá.

Na prodloužený víkend 1.-4.5.2008 tedy ČeMBA svolala dobrovolníky do Jablonce nad Nisou. Třicet lidí se sjelo z různých koutů naší země, někteří se ubytovali už ve středu, jiní dorazili ve čtvrtek a hned po příjezdu se chopili nářadí. Vše je ruční práce, neměli jsme kromě auta, které vozilo kamení, žádnou techniku. Ale měli jsme jiný trumf v rukávu. Tomáš Kvasnička nenechal nic náhodě a na výstavbu první modelové stezky takovéhoto typu pozval zkušeného stavitele, který za své dílka dostal vyznamenání od britské královny, Dafydda Davise.

/Dafydd si velice pochvaloval "motyčko-sekyru", kterou mu vyrobil a daroval Roman Švarc/

foto Martin Duží

Tři dny jsme „makali“ jako mravenečci. Jedni prosekávali cestu, druzí vykopávali zákopovou hranu, holky dostaly hrábě na rozmělnění vykopané zeminy, pár kluků se celý den střídalo v lomu odkud předseda vozil kamení a občerstvení,… Výsledek toho je krásný kus poctivého Singltreku.
Akce to byla skvělá, dobrá nálada, skvělí lidé, srandičky a po práci zábava nebo vyjížďka. A nezapomněli jsme se přitom i kochat okolní přírodou, jezerem, někteří i zatopeným lomem a spoustou plazů, kteří se asi připlazili podívat, cože se to tu bude klikatit stejně jako oni.

foto Petr Slavík

Více informací, fotografie a videa na jabloneckysingl.cemba.info.

R.I.P. František Sahula

2008-05-07T01:18:00.000-07:00

8. 4. 1963 – † 30. 4. 2008
Známý český kytarista, zpěvák a skladatel František Sahula, který byl členem kapel Tři sestry a Synové výčepu, byl brutálně zavražděn dvěma mladíky ve věku 18 a 20 let. V pátek (2.5.) ráno našel jeho k nepoznání zohavené tělo chatař v osadě Skuheř v okrese Praha-východ.

Kapela Tři sestry se s ním rozloučí koncertem a vzpomínkovým albem, které vyjde v nejbližších dnech a bude v prodeji u EMI ČR, na shopak.cz a na koncertech.
Celý výtěžek věnuje kapela jeho dětem.

"Život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo platnosti pozbude." Tři sestry.

Znáte dobře organizaci ČeMBA?

2008-05-06T07:38:00.000-07:00

Po svém vzniku vzbudila rozruch v relativně klidných vodách české cyklistiky, především té terénní, chcete-li horské. Poprvé oficiálně prezentovala potřeby MTB na pár dní přesně před rokem na konferenci Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy v ČR.

Od té doby i díky své kampani "Make love not asphalt" se v očích mnoha lidí profilovala jako organizace bojující proti asfaltovým cyklostezkám. Není to tak, už od začátku stojíme za názorem, že asfalt ano, ale pouze tam, kde patří a kde je k užitku.

Mnozí stále čekají na nějaké výsledky činnosti ČeMBy nebo důvod ke vstupu. Proto prosím čtěte pozorně.
Prvořadým posláním ČeMBy není boj proti asfaltovým cyklostezkám, ale hájení práva jízdy po lesních cestách a stezkách a budování lepších podmínek pro bajkery.
Právě osvěta na oficiálních místech, médiích a jiných organizacích; vysvětlování a debatování, konference, schůzky a pod. zatím maximálně zaneprazdňovaly sdružení. Jsou to nehmatatelné výsledky našich jednání, které zažily slovo bajker a horské kolo do slovníku našich úředníků a zastupitelů. V tomto směru nám musíte dát ještě čas, než se přes českou byrokracii prokoušeme.

Velice příjemné rekreační víkendy pořádané sdružením jsou zpestřením činnosti a časem, kdy se členové mohou více poznat, užít si dobrého ježdění a zvědavci pochytat nějaké moudra, prostě si udělat na nás názor. Takové akce může ale pořádat kdejaký klub či spolek, řeknete si. Máte pravdu.

Ale zatím žádný spolek nezorganizoval akci, kde by se nejen jedlo, pilo, bajkovalo ale také pracovalo! Ano, máme tu první hmatatelný důkaz naší práce, lásky ke kolu a přírodě. Členové ČeMBy postavili, tedy spíše vykopali první modelovou stezku pro terénní cyklistiku, jak ji jinde ve světě chápou. Pod vedením zkušeného stavitele sira Dafydda Davise o prodlouženém víkendu 1.-4.5.2008 za pouhé tři dny dobrovolnické práce se podařilo postavit první oficiální český Singltrek.

Také si myslíte, že ježdění u nás je perfektní a nechápete, cože na tom singltreku vlastně pořád vidíme? Na stránkách ČeMBy je toho hodně, ale nic se nevyrovná tomu, vyzkoušet si ho. Proto vřele doporučuji zúčastnit se rekreačních ČeMBA víkendů, kde podobné cestičky vyhledáváme.

foto Petr Slavík

Kalendář Lysá hora a okolí

2008-04-24T09:43:00.000-07:00

Skvělý fotograf Jiři Janovský ve spolupráci s Marcelem Fujcikem vydávají kalendář Lysá hora a okolí 2009. Úžasné fotografie vám mohou zkrášlovat obydlí a máte možnost jimi někoho potěšit zasláním jako běžnou pohlednici.
K dispozici by měly být od června přímo na Lysé hoře a také v prodejnách Beskydského informačního centra (Frýdek-Místek, Frýdlant n. O.). Cena by se měla pohybovat okolo 150 Kč.

Náhled kalendáře naleznete zde.

Cyklisté dětem

2008-04-10T09:52:00.001-07:00

Tak konečně jsem to udělal. Dnes jsem konečně vyplnil formulář na internetu, opsal si číslo účtu a zašel do banky poslat peníze. Už dávno jsem se ve Velu dočetl o projektu Cyklisté dětem. Dobrá věc, řekl jsem si, ale od té doby bych našel (stejně jako každý) spoustu výmluv, proč jsem jej nijak nepodpořil. Aspoň malinko, nebo jednorázově jsem mohl, ale čekal jsem až se moje finanční situace "uklidní" a budu moct ne jednou, ale pravidelně přispívat Nadačnímu fondu dětské onkologie Krtek. Docela se za to stydím, svědomí mi ale spravuje fakt, že odteď mají moji podporu, která má myslím větší smysl, než si jako symbol podpory jednou objednat náramek.
Krtka můžou samozřejmě podpořit nejen cyklisté, takže nač váhat?

"KAŽDÝ DĚTSKÝ ÚSMĚV MÁ NEZMĚŘITELNOU CENU;
SNAŽÍME SE, ABY K NĚMU MĚLY DŮVOD I DĚTI
ABSOLVUJÍCÍ NÁROČNOU ONKOLOGICKOU LÉČBU
A SVOU NEMOC VNÍMALY CO NEJMÉNĚ..."

Stránka o nočním výjezdu Lysé hory - pozvánka

2008-03-27T10:11:00.000-07:00

Před dvěma roky jsem náhodou dostal telefonní číslo, na kterém jsem se měl dovědět více o nočním výjezdu na Lysou horu. Zavolal jsem, dověděl se, co jsem potřeboval a 16.6.2006 něco před půlnocí už jsem s kamarády dolaďoval kolo na vlakovém nádraží ve Frýdku-Místku - startu akce.

Skvělá akce, už ten nápad vyjet si v noci nejvyšší horu našich Beskyd se mi líbil. O půlnoci se od nádraží táhl blikající had cyklistů směrem do hor. Ještě nikdy předtím jsem něco podobného nezažil. Úžasná atmosféra, vyjevení řidiči aut, mávající nebo na čelo si klepající lidé, jenž jsme míjeli. Chvíli na to je klid a tma, to už míříme mezi kopci k začátku našeho trápení – osmi kilometrové silnici vedoucí k vrcholu Lysé hory.

Popisovat co se děje na tomto nejzajímavějším úseku cesty je zbytečné, kolik lidí tolik příběhů a pokaždé jinak. Nikdy si nemůžete být jisti, jaké bude počasí, co vás po cestě potká a jak váš organismus přijme noční zátěž. Není to skvělé?
Na vrcholu vás potom potěší diplomem - certifikátem a nějakým překvapením z tomboly a čekáte na to, proč jste vlastně jeli Za východem slunce na Lysou horu. Ani stovky fotek nezachytí tu atmosféru nahoře, to se musí zažít.

/17.6.2006 Východ slunce na Lysé hoře/

Rok na to jsem nejprve hledal na internetu, ale o akci nic nenašel. Zavolal jsem tedy na to samé číslo, ale také nic. Složitě se mi podařilo získat kontakt na pořadatele a vypadalo to, že se pro tento rok nejspíše nepojede. Možná jsem byl tak otravný, možná stačil jen tak malý impuls, když jsem řekl, že chci jet znovu, nevím. Každopádně jsem pořadatelům malinko pomohl a akci se podařilo udržet při životě.

Aby nikdo z vás nemusel podobně složitě hledat informace o téhle akci, vytvořili jsme jednoduchou stránku, kde se dozvíte vše potřebné a ještě něco navíc. Zapamatujte si: nocnilysa.blogspot.com

Mrtvá stezka

2008-02-25T05:40:00.001-08:00

Tohle krátké video mluví za vše.

Více na mrtvastezka.cemba.cz

Práce na Palkovických hůrkách

2007-12-14T07:40:00.000-08:00

S přáteli chceme vybudovat na Hůrkách okruh přírodní stezky, která se příjemně povine místními svahy a přitom nebude nijak prudce stoupat ani klesat. Bude tak přístupná všem věkovým kategoriím pěších, cyklistů a třeba i jezdců na koních. Stezku, která díky své propracované stavbě lépe odolá erozi.
Takovouto stezku ČeMBA nazývá Singltrek, což je ve světe zažitý pojem, uznávaný pro své kvality.
Chtěli bychom tak přiblížit návštěvníkům Palkovických hůrek jejich krásnou přírodu a umožnit jim aktivní trávení volného času na stezce, která má parametry právě pro tento účel (myšleno pro běh či jízdu na kole).

Jako první fázi projektu jsme na ukázku, jak by taková stezka mohla vypadat, v rámci údržby úseku modré značky KČT přetrasovali stávající zerodovanou pěšinu. Krátký článek (zde) Vám přiblíží naši práci.

/2.9.2007 Palkovické hůrky/

foto Patrik Weiss

Proč jsem se stal členem ČeMBy

2007-11-16T23:44:00.000-08:00

Když jsem začal jezdit na kole a sledoval jsem žalostný stav cyklostezek a cyklotras u nás, jejich nesmyslnou výstavbu, začal jsem uvažovat, jak na tom může člověk něco změnit. Bylo mi hned jasné, že sám nezmůže nic a i s partou nebo davem cyklistů se nikdo vážně bavit nebude.
Začal jsem pátrat po nějakém spolku, který se tímto zabývá. Jako čtenář časopisu VELO, jsem si nemohl nevšimnout zmínky zakládání občanského sdružení ČeMBA. Stačilo si vyměnit pár mailů, nějaký ten telefon s Tomášem Kvasničkou (dnes předseda sdružení) a už jsem jel do Velkých Karlovic na konferenci Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy v ČR.
Pod tímto názvem se rozumí konference zastupitelů a vlivných lidí z tohoto oboru z celé ČR. Na konferenci byla těmto lidem poprvé veřejně prezentována terénní cyklistika, která zatím nemá žádnou oporu v zákoně.
Stručné shrnutí, toho co se tam dělo, je zde.

ČeMBA se staví za práva bajkerů a lepší podmínky pro ně. Její prioritou je hájení práva na jízdu po lesních cestách a stezkách.
Více se o ČeMBě dozvíte na oficiálních stránkách www.cemba.cz

Okouzlení

2007-11-01T09:16:00.000-07:00

Volkswagen Scirocco jsem poprvé spatřil někdy ve 12 letech. Šípovitá nízká karoserie, šedočerná metalíza, tmavé okna, zatmavené zadní světla a na sloupcích v červeném políčku nápis "16V". Okamžitě se mi tenhle vůz líbil. Tohle je sporťák jak má být a navíc má 16 Voltů, když všechny ostatní auta mají jen 12 Voltů, pomyslel jsem si :-)
Měl jsem možnost se v něm i svézt. Tehdy jsem nedokázal hodnotit úžasné jízdní vlastnosti, pamatuji si ale, že z interiéru bez plechů uvnitř (jako na dveřích ve Š 120), širokých a "tlustých" dveří jsem měl dobrý pocit bezpečí.

Potom jsem se za těmito auty jen otáčel na cestách, až pak v 18 letech když dostal spolužák řidičák a koupil si "Sciro" měl jsem možnost jako spolujezdec poznat, co tohle auto vlastně nabízí. A nutno říct, že jsem nebyl nijak zklamaný!
Nějaký rok na to se mezi dvěma spolužáky vystřídalo další krásné Scirocco a opět jsem měl možnost ocenit jeho kvality. Upřímně jsem záviděl jeho řidičům.

Když jsem pak začal uvažovat o koupi auta, vůbec mě nenapadlo, že bych si mohl Sciro koupit. Myslel jsem si, že taková bomba musí být i řádně drahá. Když mě pak Honza vyvedl z omylu, nebylo nad čím váhat.

Zamiloval jsem se do vozu VW Scirocco, je to moje první "plechová láska".

foto Honza Ryncarz

Jak jsem se dostal ke kolu

2007-10-30T08:59:00.000-07:00

Vždycky jsem měl rád přírodu, výlety, tůry, vandry. Ke kolu jsem se dostal skoro náhodou a když jsem si jej oblíbil a zjistil, že i za jedno odpoledne (tehdy ještě) po škole, nebo po práci stihnu pěkný výlet, trávil jsem za řídítky stále více času. Teď už můj koníček přerostl v životní vášeň a snad i závislost. A není se čemu divit. Jízda na kole přináší blahé pocity z přírody, zvládnuté techniky jízdy, rychlosti, vyplavují se endorfiny a někdy i adrenalin, tělo dostává svou potřebnou fyzickou zátěž a všechno tohle zapůsobí i na psychickou pohodu... Znáte lepší způsob relaxace?

/14.7.2007/ Tatry
foto Ivan Opluštil

/12.8.2007/ V cíli Kopřivnického Drtiče
foto Roman Lipový

Proč sklípkany?

2007-10-29T09:10:00.000-07:00

Sklípkany jsem poprvé na vlastní oči viděl u mého velmi dobrého přítele někdy na střední škole. Při vyprávění o nich jsem zjistil, že díky své nenáročnosti na prostor a péči, exotickému původu, eleganci a kráse jsou nejlepšími adepty na domácí mazlíčky v této hektické době. Okamžitě mi bylo jasné, co musím udělat. Číst, číst a zkoumat, který druh by byl ten nejvhodnější. Zalíbily se mi stromové druhy sklípkanů, především z podčeledi Avicularinae. Na ty zaměřuju svou sbírku - chov.

foto Honza Kočík

Jedno z mých oblíbených míst

2007-10-10T02:42:00.000-07:00

V noci z 29. na 30. června pořádali cyklo-nadšenci akci s názvem "Za východem slunce na Lysou horu". Krátké shrnutí téhle pro někoho bláznivé akce najdete zde.

/30.6.2007/ východ slunce na Lysé hoře

foto Bob Gromnica